Skalní suvenýry, Resslovka & Rockové paměti Nr.2
Vážení čtenáři. V našich hodnotících rubrikách jsme pro vás kromě našeho či obecného hodnocení jednotlivých vzorků celosvětové audio-vizuální tvorby připravili i možnost Vašeho anonymního hodnocení všech položek formou následující internetové vymoženosti, kam v připraveném jednoduchém schématu jen vepíšete nebo zkopírujete český název položky uvedené na našem webu a počet hvězdiček, které jí přidělíte. Můžete tak zároveň i vyjádřit Vaše odlišné hodnocení od obecného průměru nebo od našeho názoru na tu kterou tvorbu, o které se na našem webu dočítáte:
Vaše hodnocení klikem na toto tlačítko
Druhá část/série naší rubriky se bude věnovat nejen těm dosud nezmíněným perlám celé historie, ale i těm dílům, které si zaslouží vzhledem k jejich autorům a interpretům daleko širšího pohledu i na celou skupinu umělců, kteří se na historii bigbítu významně podíleli. Ze zcela prozaického důvodu, který je vysvětlen na jiných místech našeho webu, bude každá série aktuálně obsahovat právě tolik příspěvků, kolik v ní má v tom kterém roce být.
OPĚT PLATÍ, ŽE NEŽ SI PŘEČTETE ÚVODNÍ KOMENTÁŘ, NAČTOU SE I VIDEOKLIPY
Shodou okolností jsme v předcházející sérii otevřeli historii českého bigbítu spolu s Blue Effect a zpěvákem Vladimírem Mišíkem i objasněním slangového výrazu pro vlastníky modrých knížek. Nabízí se tedy zcela jasně jako první skladba "Stříhali dohola malého chlapečka", geniálního básníka, překladatele a textaře, fotografa, výtvarníka a scénáristy Josefa Kainara v podání téhož interpreta, kterým byl i v sérii Nr.1 Vladimír Mišík, narozením o deset let dříve než my, ale zato jako syn amerického vojáka Johna Gaugana (v předvečer šedesátých narozenin webmastera těchto stránek se symbolicky Vladimír dozvěděl, že má 9 dalších sourozenců) - tento záznam je ale už z roku 1976:
Úplně nejkrásnější je aktuální pozdrav z Austrálie od jednoho z našich emigrantů ohledně tohoto textu i skladby samotné: "Když mi ty kurvy v Plzni stříhali mé dlouhé vlasy, přísahal jsem, že jestli se na chvili otevřou hranice, uteču... Teď žiju v Sydney. Cheers."
Zcela záměrně jsme se museli věnovat v první sérii jak období Hippies, tak slavnému hudebního festival Woodstock (15. - 18.8.1969). Není snad ani náhodou, že taková Joan Baez (nar. r. 1941), tehdy již v šestém měsíci těhotenství a vystupující v průběhu první noci od 00:55 hod., nás koncem března 2018 poctila svým pražským koncertem. Je třeba rozdělit vyjímečně tento příspěvek do dvou částí: Tentokrát je první část úmyslně video-záznamem z White House na počest prezidenta Spojených států a v podstatě o 50 let mladší než ta následující, která je tou zásadnější vzpomínkou na zmíněná léta. A věřte, lady Joan, že stejně jako ve Vaší domovině, my tu doma ty sračky taky jednou překonáme ...
U té druhé písně se tedy nutně vraťme ke kořenům svobody z Woodstocku i celoživotnímu cítění samotné umělkyně, takže našemu prezidentovi asi něco podobného Joan zpívat už nikdy nebude. Spíše nám ostatním, a zcela naopak. Ona totiž je jedna z těch slušnějších a inteligentnějších ... A navíc moc dobře už tehdy věděla, že lidi pochopí, když zazpívá o sladkém pánovi, kterého už má plné zuby, jménem Galahad ..., a co tím celému světu chce říci. (Oni totiž tehdá "Děcka květin" dvojsmyslným názvům a jménům jaksi daleko více rozuměla než mnozí jiní ...). Což platí, doufejme, alespoň u některých z nás, dodnes !!!
Zřejmě je zcela namístě dát hlas a slovo Pete Seegerovi, který je oficiálním autorem světoznámé "Where have all the flowers gone?" (Řekni, kde ty kytky jsou), tedy v originále prvních tří slok již z dokonce z roku 1955, kdy mu inspirací byla napůl stará kozácká ruská lidovka (údajně z pera jakési smutnící donské pastevkyně) a napůl americká báseň od T.F.Casey dopracovaná zazpívaná možná poprvé jakousi šedesátiletou Malvínou z Kalifornie. Desítky a desítky zpěváků a skupin přezpívaly tuto "hymnu" v průběhu uplynulých let - dokonce i výše zmíněná Joan Baez. Pete se nikdy při svém koncertu nezapomněl zmínit o tom, že skutečnou světovou slávu tomuto jeho hitu dala svojí německou verzí především Marlene Dittrich. Tento záznam je ze švédského vystoupení Pete Seegera z roku 1968:
Zmínili jsme v první části bigbítové historie samozřejmě Beatles se Sirem Paul Mc Cartneym v hlavní roli. Je nezbytné vzpomenout na tomto místě bez debat také svobodu milujícího Johna Lennona v jeho sólovém vyznání lásky ke své milované: "OH YOKO!"
A nelze si odpustit ani George Harrisona ze shodného roku 1971 na Koncertu pro Bangladéš v Madison Square Garden - "MY SWEET LORD":
Je zajímavé sledovat i další vývoj bubeníka Beatles již bez bicích, ale jako frontmana v období jeho dalšího vývoje, právě u jeho vlastního hitu "brouků". Ringo Starr - "OCTUPUS´S GARDEN":
Procházíme-li se historií bigbítu a rocku "od květin a přes zahrady (např. chobotnic v případě předchozí ukázky), je načase si připomenout i českou rockovou scénu. Skupina Projektil vzniknuvší v 70. létech může být tím správným "oslým můstkem", neboť ať už ve spolupráci s Milanem Schellingerem, nebo Pavlem Rothem, vytvořili totiž několik nezapomenutelných ryze českých hitů. Jedním z nich je určitě "ZAHRADA TICHA": Zakladatel této kapely (ale např. i Abraxas) a autor skladby Ivan Sekyra zemřel již ve věku 59 let.
Je bez debat, že ani v sérii Nr.2 Jiřího Schellingera samotného neopomeneme, a to v raritní singlové vinylové verzi "JABLOŇOVÝ LIST", kterou už zřejmě ani v antikvariátech nesešenete. V diskotéce webmastera ovšem nechybí:
Sentimentů tedy již bylo v této druhé sérii z historie Rocku asi zatím dosti. Lze jen připomenout, že takový Jirka Schellinger rád přezpívával hity Black Sabbath. Lze tedy pro vyznavače obou, Jirky i Ozzyho, originál jednoho ze "společných" hitů zveřejnit právě na tomto místě. Faktem je, že Jiří Schellinger zpíval na koncertech i tuto velkou záležitost za doprovodu skvělých muzikantů Standy "Kláska" Kubeše (kytara), Jirky Stárka (bicí a aranž), Honzy Kavaleho (baskytara), Míly Nopa (klávesy) a dalších. Úplně původně po návratu F.R.Čecha z USA byla jeho kapela založena pod názvem "Shup up", ale pak už bolševik o moc více nedovolil. Také cover zmiňované skladby vyšel nuceně s přiblblým textem o novém pražském metru. Ale aspoň něco ...! Nicméně zde je Ozzy Osbourne s Black Sabbath (rok 1. vydání = 1973) a jejich "A NATIONAL ACROBAT":
Takže zpět k opravdovému rocku: Zatím jsme se nezmínili o počátcích "železné panny". Po určitých rozporech zakladatele skupiny Steve Harrise s původním frontmanem, ale skvělým Paul Di´Annem, se sice dostal do celosvětového povědomí blonďatý Bruce Dickinson, což už jste měli možnost ocenit i v sérii Nr.1, ale přesto je třeba si připomenout Iron Maiden ještě s Paulem i z dob o něco dříve - "PHANTOM OF THE OPERA":
Vůbec jsme se ještě nedostali na druhou stranu třeba k takovým RAINBOW, kterou po odchodu z Deep Purple založil kytarista Ritchie Blackmore. Z celého období kapely s ním osobně, a přitom v nejhvězdnější sestavě (Ronnie James Dio - zpěv, Tony Carey - klávesy, Jimmy Bain - baskytara, Cozy Powell - bicí), není dodnes při vzpomínkách co řešit, neboť zasvěcení vědí, že šlo hlavně o koncertní šňůru vydanou na videu s názvem "Live In Germany" - v USA pak jako "Live in Europe". Jen si zkuste chytit ještě dnes tu svou více než čtyřicetiletou duhu - "CATCH THE RAINBOW" (A asi vám postačí přibližně půllka "živáku", který má cca 19 minut), že ... ??? Tak tady je:
Také jsme se doposud nezmínili o klasických rockových "WHITESNAKE". Nedá se říci "nedotkli", neboť její tři členové hráli např. i s Deep Purple, jiní s Black Sabbath, Thin Lizzy, Motörhead a takovou legendu zkráceným jménem Steve Vai, žáka ještě legendárnějšího zakladatele "G3" Joe Satrianiho, ani netřeba vzpomínat. Zde tedy jedna z klasik zakladatele této další rockové klasiky, "ex-Purple" Davida Coverdale - "HERE I GO AGAIN":
Náš web je tu také proto, aby upozornil na méně známé skvosty těch nejslavnějších. Odvíjí se to trochu od sporů o názorech na hudební ztvárnění produkce vlastními frotmany kapel, i mnohdy odlišným přístupem k životu samotnému ... V tomto případě je nepochybně nutné zmínit spory mezi takovými osobami jako Gillan, Coverdale, Dio, Osbourne, Moore, Plant, Di´Anno, Byron ad. Takový IAN GILLAN ovšem dnes již v téměř pětasedmdesáti letech vládne opět Deep Purple. Málokdo si ho pamatuje jako hlavního představitele hlavní role "Jesus Christ Superstar", tak alespoň jeho mladší léta připomeneme z jeho netradičně sólové dráhy tím, když slepý muž pláče ..., proč to neříci geniální skladbou "WHEN A BLIND MAN CRIES":
Zde se nachází pravděpodobně možnost vrátit se, a to i v souvislosti se zahraničním handrkováním se o tom, čí představa je lepší, zase na chvíli na domácí folkovou, beatovou a rockovou scénu. Začněme "nezávisle" lysohlávkami Milany "Mejly" Hlavsy v básni Egona Bondyho věnované Mejlovi po smrti jeho předchozí přítelkyně Mirky. Plastici jí Mejlou zhudebněnou odmítali hrát, takže přišla nejdříve Ducháčkova "Garage" a pak i kapela "PŮLNOC" Hlavsou samotným založená (originálně zamýšlená s Mejlovým pojmenováním "Maskovaní bandité rytmu") a s nádhernou a smutnou baladou "MOCHOMŮRKY BÍLÉ":
Zato takoví SYNOVÉ VÝČEPU, kapela údajného otce českého punku Franty Sahuly, ti se hádali pouze s režimem. Ale chudáka Fandu (v závěrečné fázi jeho života doslova a dopísmene) nakonec zákeřně zavraždili v noci po oslavách "Prvního máje" mladiství výrostci kousek za Prahou. Budiž vzpomínkou jeho ztvárnění hitu "LAMBADA":
Kromě punku přicházel také "Oi!" Takový ORLÍK (založený transformací z kapely "Fetální alkoholový syndrom", která byla ve zkratce všeobecně označována jako F.A.S.) to měl s režimem podobné, dokonce snad po revoluci ještě těžší než si hlavní protagonisté Daniel Landa a jeho kamarád a dnešní herec Národního divadla a filmová hvězda David Matásek zpočátku představovali, když i příslušný oficiální klip k předmětné skladbě pochází zřejmě ze svobodnější části Evropy. Ona ta svoboda slova je dodnes trochu pofiderní, že ??? - "ČECH":
NAHORU PO SCHODIŠTI DOLŮ BAND - geniální kapela zvaná Schodišťáci (hodně známá například i díky pražskému klubu Metro) je ukázkou toho, co se v českých hlavách urodí k veřejnému pobavení (textem i hudbou). Po jejím "přerození" do tzv. "Schodiště" už to přece jenom trochu není ono. A určitě nejpovedenějším albem původních Schodišťáků byla "Svinska Pržola". Uvádíme klip "HOZENÁ DO GALA":
A po čase stráveném v přechozích ukázkách v srdci Evropy, přeskočme Atlanstský oceán po a mrkněme, co se v posledním kvartálu dvacátého století odehrálo v Severní Americe. Začněme Kanadou, např. zpěvákem jménem BRYAN ADAMS - "(Everything I Do) I Do It For You":
No a zcela dodnes nepostradatelní jsou i RUSH - "Tom Sawyer:
Také "NICKELBACK - Never Gonna Be Alone":
Kanadsko - američtí STEPPENWOLF stejně tak "nejsou k zahození" se svým hitem, který je navíc světovou hymnou všech motorkářů - "Born To Be Wild":
A zakladateli slavné kanadské scény (nepomyslíme-li třeba na Paula Anku a jeho "Dajánu", tak těmi zůstanou dřevorubci B.T.O. (Bachman Turner Overdrive) i jejich "koktavá" "You Ain't Seen Nothing Yet":
Zůstaňme tedy ještě chvíli "za velkou louží", no a jak jinak, než poukázat na to nejlepší z dílny interpretů jednotlivých amerických států, o kterých jsme se ještě nezmínili. Proč nezačít mužskou legendou, tedy tím, kdo byl osloven nedávno se žádostí o složení nové americké hymny - BRUCE SPRINGSTEEN - "Born In the U.S.A.":
Proč to nevzít místo regionálním způsobem, jednoduše v abecedním pořadí ... Takže AEROSMITH - "I Don't Want to Miss a Thing":
Možná lze udělat i abecední výjimku, neboť zastavili jsme-li se v přechozí ukázce u Armagedonu, tak i nezapomenutelný JOHN DENVER (původní název jeho skladby byl "Baby, I Hate to Go", kteroužto píseň pak proslavila především skupina "Peter, Paul and Mary". Patří na toto místo ale zákonitě "Leavin' On A Jet Plane":
BON JOVI - "Livin' On A Prayer":
BOSTON - "More Than a Feeling":
Crosby, Stills, Nash ... and Young - "TEACH YOUR CHILDREN"
FAITH NO MORE - "Ashes to Ashes":
FOREIGNER - "I Want To Know What Love Is":
GREEN DAY - "American Idiot":
GUNS´N´ROSES - "Paradise City":
CHICAGO - "Hard To Say I´m SORRY":
KANSAS - "Carry on Wayward Son":
KISS - "I Was Made For Lovin' You":
Pro změnu trochu jižanského rocku: LYNYRD SKYNYRD - "Free Bird":
Údajně tím, že člověk v meditačním pohroužení pozná tělo, dýchání, cítění a myšlení jako individuálně bezpodstatné jevy nebo produkty takových jevů, uskuteční vysvobození ...
Tím se také zde na webu dostáváme k samotnému pojmu a názvu kapely NIRVANA se skladbou jejího protagonisty, tragicky zesnulého Kurta Cobaina - "Smells Like Teen Spirit":
OFFSPRING - "Want You Bad":
PIXIES - "Where is my Mind":
R.E.M. - "Shiny Happy People":
RAMONES - "Rock 'N' Roll High School":
RED HOT CHILI PEPPERS - "Californication":
Teď na chíli zpět ke starým dobrým protest-songům. SMASHING PUMPINKS - "Bullet with Butterfly Wings":
SOUNDGARDEN - "Black Hole Sun":
TALKING HEADS - "Psycho Killer":
TOM PATTY & THE HEARTBREAKERS - "Free Fallin´":
TRAVELING WILBURYS, to byla hvězdná americko-evropská superkapela složená za účelem nahrání nejdříve jedné skladby - viz naše ukázka, pak jednoho CD - nakonec z toho byly dvě oficiální CD a jeden neoficiální záznam kýmsi získaný z předtáček, neboť George H. 29.11.2001 zemřel). Pětičlenné složení Bob Dylan, Jeff Lynne, Roy Orbison, George Harrison i právě zcela náhodně předcházející ukázkou představený Tom Patty, to jsou ta jména skrytá za názvem tohoto seskupení, kteří vše podstatné nahráli v Dylanově kalifornském studiu v Santa Monice. Na tomto místě si tedy vychutnejte jejich prvotinu "HANDLE WITH CARE":
Závěrem návštěvy téměř všech těch "spojených států" je třeba před přesunem na jiný kontinent určitě připomenou ještě jednou jižanský rok, a v podání těch nejodpovědnějších, texaské skupiny ZZ TOP - "Sharp Dressed Man":
Je ten pravý čas opět "přeplout" velkou vodu, tentokrát stejným západním směrem, tj. přes Tichý oceán a zabloudit do Austrálie, další velké kolébky rocku a metalu. Není se třeba samozřejmě znovu zmiňovat o nejslavnějších ze všech ("elektrikáři"), ale začněme opět popořádku. AIBOURNE - "Runnin' Wild":
INXS - "By My Side":
MIDNIGHT OIL - "Beds Are Burning":
CROWDED HOUSE (živě z Opery v Sydney) - "Don't Dream It's Over":
Zabloudíme ještě před návratem na starý kontinent po některých dálnovýchodních ukázkách, které určitě stojí za zmínku: Např. Japonsko a jeho zřejmě neslavnější rocková kapela LOUDNESS - "Crazy Nights":
... nebo BABYMETAL - "Karate"
a bez jakýchkoli pochyb YOUSEI TEIKOKU - "Kokou no Sousei"
Cestou domů Transibiřským expressem se ještě stavíme na chvíli u o něco vzdálenějších a východnějších sousedů "té pravé" Evropy. Neposledním zářným případem, že bigbít funguje i v Rusku je GORKY PARK - "Bang!":
A abychom nezapomněli zatím ani na "blízkovýchodní bratry" Slováky, co jiného zveřejnit, než recesí prošpikovanou tvorbu novodobých slovanských mudrců v podobě kapely HORKÝŽE SLÍŽE - "Mam v piči na lehátku":
Před finální fází této druhé série Rockových pamětí je třeba vrátit se trochu zpět a vzpomenout i jeden z českých idolů bigbítové éry. Ačkoli po zpěvecké a hudební stránce nebyla kapela KATAPULT v té skutečné kvalitativní špičce, některými texty jejich písní se to však vše tak nějak vzácně a vzájemně vykompenzovalo, že vznikla nezměrná popularita mnoha jejich skladeb. Ukázkou je "Blues opuštěný postele":
Stejně tak jako na bluesové (původně výhradně světské písně), tak ani na folkrockové základy bigbítu nezapomeneme. Zde je to pravé místo pro mistra mistrů s jeho Blues Folsomské věznice. JOHNNY CASH - "Folsom Prison Blues":
Nastal rok 2019, a proto přidáváme i do této série dvě další skladby ... Tou první je čím dál tím více populární česká rocková kapela TRAUTENBERK - "Jára umí šít":
Ze zahraniční tvorby pak jsou to metaloví METAL CHURCH ze San Franciska - "By the Numbers":Gaia Mesiah - KRÁLOVSTVÍ:
BATTLE BEAST - "No More Hollywood Endings"
BSP - I Don´t Know
CITRON - Máme ruce nad hlavou
CRUCIFIED BARBARA - Rock Me Like The Devil
Atreyu - House Of Gold
Black Coffee - I Barely Know Her
Diamante - Haunted
Dirty Honey - Rolling 7S
Doga - Od soumraku do úsvitu
Five Finger Death Punch - Wrong Side Of Heaven
Poslední rok druhé suvenýrové hodnotící rubriky rockových základů světového bigbeatu počínáme stálicí moravské scény a jejím výstižně pojmenovaným znovu probuzeným letitým hitem z období ještě dávno před bojem proti pandemii a covidovým restrikcím, a to ve zcela novém vizuálním hávu:
PROGRES 2 - Planeta Hieronyma Busche II
Zazvonil zvonec a našim komentovaným sedmi sériím o 75-ti těch nejskalnějších suvenýrech z našich beatových a rockových lásek, které nás provázeli celým životem již od našich studentských let (a vlastně ještě dříve), přičemž doufáme, že to tak vydrží ještě mnoho těch dalších našich - teď již důchodových nových roků, je KONEC. Děkujeme všem těm příznivcům z řad čtenářů tohoto webu, kteří už kouzlem projektu 525 TRACKS ošáleni byli, i těm, kteří jej zde zkoumají poprvé, a posíláme všem tuto závěrečnou hitovku:
SKILLET - Save Me
